O nás
Historie kapely
ČEDIČ jsme dali dohromady před více než čtyřiceti lety pro zpestření studentského bytí svého i našeho publika. No a protože po završení prezenčního studia plynule nastoupila škola života, která nikdy nekončí, tak “jedeme dál”.
Dříve jsme drželi výrazně rockový a převážně autorský směr, dnes už spíše pop-rockový s převahou ČEDIČcover verzí světových i domácích hitů.
Můžete se s námi potkat na veřejných i neveřejných akcích různé velikosti a významu. Vedle nich se dvakrát do roka setkáváme s našimi skalními příznivci Na Slamníku a počátkem léta na zahradě pivovaru Spojovna. Jednou za dva – tři roky pak ještě v amfiteátru na koupališti ve Starkoči u Náchoda. To jsou naše pravidelné vlastní akce, které už se staly každoroční klubovou tradicí a kde je vždy skvělá nálada.
Jsme zkrátka ČEDIČ – Rock Solid Friends
Členové kapely
OLEG
Svým charakteristickým stylem hry je pro ČEDIČ nepostradatelný stejně jako Bryan May pro Queen. Umí sám navrhovat a vyrábět potřebný hardware pro ten správný kytarový zvuk, jeho booster v designu „klubko drátů“ je dodnes ozdobou Muzea lidové rockové tvořivosti ve městě Uralsk v západním Kazachstánu.
FRANTA
Snad jako jediný studoval hru na svůj nástroj – černé a bílé klapky – na lidové škole umění. Nikdy se nevyjádřil, do jakého ročníku se až probojoval, a jestli to studium vůbec kdy dokončil, přesto jej považujeme za jediného certifikovaného umělce v našich řadách. Umí rozbouřit stojaté vody, ale i uklidnit rozjeté vášně.
LUBOŠ
Poprvé se kolem nás mihnul ještě za studií, kdy nám asi půl roku dělal zvukaře. Tehdy hrál akorát folk a country, takže nástroj jsme mu žádný ještě svěřit nemohli. Po letech jsme na něj řízenou náhodou znovu narazili zrovna v době, když jsme sháněli druhou kytaru. Slušný kytarista a pěvec s hlasem školeným z Kühnova dětského sboru prošel za ta léta vývojem jako Bob Dylan, navíc je pravověrný čaďák, nebylo co řešit.
MIREK
Díky hře na baskytaru ví, co je to „Power“. To když něžně pohladíš nejtlustší strunu na baskytaře a tlaková vlna přičísne všem na parketu pěšinku. A protože čtyři struny na to nestačí, má na svém jedinečném nástroji i pátou. Když zrovna nehrajeme, má nejraději ticho. Možná proto některé z převzatých skladeb, co hrajeme, nikdy neslyšel v originále. Zná jen jejich ČEDIČcover verze. Asi to tak má být.
TOMÁŠ
Majoritní akcionář a předseda představenstva společnosti ČEDIČ a.s. Bez jeho vůle a organizačních schopností by ČEDIČ dávno existoval už jen na fotkách. Dříve hrával na bicí a u toho zpíval, ale protože jej za jeho ne zrovna skromnou bicí sestavou skoro nebylo vidět, přenechal paličky jiným a přesunul se dopředu za mikrofon. Alespoň jednou za vystoupení si ale na bicí zahrát musí, snad aby bylo každému jasné, kdo tady udává tempo.
HUGO
Bicí
Jeho rodným jazykem je portugalština, tu my ostatní moc neovládáme. Ale jelikož hudba je jazykem univerzálním, domluvíme se vždycky. Při hře na bicí je k nezastavení. Kde se učil hrát, to nevíme. Skladby si přepisuje do not, dělá si tam i různé poznámky, no připadáme si vedle něj úplně jako cizinci.
MATĚJ
Saxofon, občasné klávesy
Kdyby byl ČEDIČ součástí Akademie věd, užíval by Matěj nejspíš čestný titul “člen korespondent”. Jakože abychom my ostatní dlouholetí šedovousí řádní členové nebyli vystaveni riziku, že nás vyšoupne někdo, kdo má za sebou 8 let klavíru a 6 let saxofonu. A k tomu jako autor hudby dva úspěšné studentské muzikály, jeden se dokonce hrál i v Karlínském divadle. K nám si chodí spíš odskočit od jiných aktivit a zahrát si v pár písničkách na saxofon a někdy zaskočí za Frantu u kláves.
Fotogalerie
